Jestli jste si mysleli, že můj nej miláček je nějaký kluk, tak teď vidíte v jakém omylu jste byli. Můj nej miláček je totiž pětiletý, křížený jezevčík. Jak jste si mohli všimnout, je taky velmi roztomilí. A když něco chce, tak to většinou dostane, protože těm jeho slaďoučkým očím nejde odolat. Jeho jméno je jednoduché, a přesto hezké. Jmenuje se Ben, ale my mu většinou říkáme Beníčku, Veno, Kulišáku, Budulínku, ... Bene mu říkáme málokdy. Beníka mám od své čtvrté třídy a stal se mě velkou oporou a skvělým společníkem. U nás na vesnici totiž moc lidí mého věku není, tak se radši než být sama projdu nebo hraju s Benem. Párkrát se nám zatoulal, takže jsem o něj měla strach, ale poslední dobou je hodnější a hodnější. Nejradši z ročních období ma léto. A to proto, že se chodíme společně koupat na lom, což Benovi velmi vyhovuje. Má rád plavání, rychlý běh a samozřejmě dobré jídlo. Za poslušnost dostane malou pochoutku a je maximálně spokojený. Nemá rád, když ho někdo tahá, jinak chování jen na chvilku má celkem rád. Dále když někdo jde před ním a on není všude první, psí oblečky, chůzi na vodítku(ta je ale nutná, takže moc volnosti na procházce nemá), hluk, ... U Bena převažují spíš ty věci, které rád nemá, ale tak to je asi u většiny psů. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Je to totiž jedinečný a společenský pes.
