No, tak to jsem já. Jmenuji se Martina Kopišťová, bydlím nedaleko od městečka Skuteč (kam chodím do školy) ve Žďárci. Bydlím tam ještě se svou starší sestrou Veronikou, taťkou, mamkou a mým pejskem Benem. Našimi sousedy jsou babička s dědou z otcovi strany, a to považuji za velkou výhodu. Můj život se od životů jiných puberťáků  moc neliší. Rodiče mám hodný. I když se občas pohádáme, pořád mají pro můj věk, mí starosti a neustálé odsekávání pochopení. Někdy se sama divím, že to se mnou vydrží. Je mně 14 let a chodím do 9. ročníku. Naše třída není jako ostatní třídy na škole. Všichni se respektujeme a vycházíme spolu přímo výborně. Hádky u nás moc často nevznikají, jenom výjimečně. Dokážeme se dohodnout, spolupracovat, i si pomáhat. Máme báječnou třídní (paní učitelku Ivanu Novákovou), která se nám snaží téměř se vším vyhovět. Bere nás takový, jací jsme, předává nám co nejvíce znalostí a vše zvládá s úsměvem na rtech. Náš učitelský sbor je plný báječných učitelů, kteří dokážou naučit a nejsou masochisty. Můj život je v pohodě.Nemůžu si na nic stěžovat. 

           Tahle fotka je mojí sestry Veroniky. Je jí 16 let, chodí druhým rokem na SŠ obchodní akademie Chrudim. Je to nejbáječnější sestra. Půjčuje mi svoje věci, moc často se se mnou nehádá a je pro každou blbinu. Hodně mi pomáhá jak s učením, tak i v životě. Je mi vlastně oporou. Bere mě takovou, jaká jsem a nikdy se s ničím nevychloubá. Lidem okolo sebe se snaží co možno nejvíce pomáhat. Dá se říct, že někteří lidé si bez ní nedokážou život představit. Kde je nějaká legrace a dobrá společnost, tam nikdy nechybí. Je prostě všude, kde to žije. U kamarádů je velmi oblíbená pro své vlastnosti a dovednosti. Na ni si vlastně taky nemůžu stěžovat. 

    Tak v téhle partičce se nejčastěji scházíme. Sice tu chybí asi šest další lidí, ale tohle jsou mí nej kámošky. S touhle partičkou mně na náměstí uvidíte skoro pořád. Nejen že to jsou super kámošky, ale taky se pořád s někým nehádají, nepomlouvají ostatní lidi(i když někdy si opravdu s radostí zapomlouváme), a mají ohromný smysl pro humor. Nikdy bych je ani za nic nevyměnila. Na fotce jsme z leva: v zadu v oranžovém tričku a modrých brýlích-Míša, vedle ní v zadu v tmavozeleném tričku a brýlích-to jsem já, vedle mně v zadu v černém tričku-Zdena, nalevo v předu-Hana, napravo v předu-Lucka. Ty co mně tam chybí a doufám, že nějakou tu fotečku v úplné sestavě seženu, jsou-Lenka, Iveta, Marika, Martina D., Lucka H. a Maruška. I tyhle holky počítám mezi nej kámošky.